Recruiting sergeant Seaforth Highlanders, HMP Inverness, červen 1903

Po tzv. Druhé Búrské válce vzrostla poptávka ze strany prořídlé armády po nových rekrutech. Dle předpisů z dob krále Jiřího II. bylo v regulích pro verbování až do roku 1905 zakotveno, že je zakázáno do armády verbovati žebráky, tuláky a námořníky. Praxe byla tedy taková, že se verbovalo na veřejných shromážděních ve městech (nejčastěji na náměstích) či se obcházely venkovské usedlosti na základě tipů hospodských štamgastů o plnoletých či zdatných mužích – za drobnou úplatu v podobě plného hrnku či talíře polévky. Méně chtěná, leč často aplikovaná praxe ovšem byla taková, že se lidé verbovali, spíše vykupovali, do armády přímo z vězení, kde seděli za drobné delikty jako hospodské rvačky, kouření opia, šmelinu nebo nepoctivost (především u prodejců, kterým se prokázala „cinknutá“ váha, která ukazovala více za méněgramážní produkty). Této možnosti využívá i náš recruiting sergeant a vydává se do vcelku nově otevřeného His Majesty’s Prison Inverness, aby zde za kauci vykoupil nějaké zdatné muže k regimentu. Vše musí být v souladu s úředním postupem, a tak je potřeba uplatit dozorce, aby záznamy byly v pořádku a celý proces verbování co nejrychlejší. To se podařilo, i když cena byla vyšší, než obvykle. Sergeant vstupuje do vězeňské chodby a skrze mříže si vybírá xindly dle tělesné konstituce, obličejů, rukou i zubů. Rvačky mezi zadrženými jsou na denním pořádku a sergeantovi to alespoň udělá obrázek o výdrži budoucích rekrutů. Přes mříže nabízí dvoušilink navíc každému, kdo půjde dobrovolně a po chvíli přemlouvání i pokusu minci ukrást, ukazuje dozorčímu vycházkovou holí, kdo s ním odejde. Uplacený dozorce souhlasí a nechává seřadit „štastlivce“ v chodbě. Tam je ovšem sergeant spoutá, aby se nepokusili o útěk, a poté je pěšky odvádí do 13 mil vzdálené Fort George, domovské základny regimentu Seaforth Highlanders. Nové rekruty čeká zápis, výcvik a poté rozdělení k jednomu ze sedmi praporů regimentu.

Recrtuiting sergenat má na sobě černé kotníkové boty z tvrdé kůže kryté bílými vycházkovými gaiters tzv. psí dečky s osmi černými knoflíky. Pod nimi má vycházkové/slavnostní kárované štulpny s červenými flashi, charakteristickými pro Seaforth (dvojitá mašle v jednom širokém pruhu). Kilt v plukovním tartanu MacKenzie a sporran s dlouhými žíněmi. Opasek s regimentální přezkou je uchycen za háčky vycházkového dubletu vojenského střihu z roku 1898. Dublet má šest laplí, přičemž dvě přední slouží jako kapsy, zde má i mince pro úplatky a rekruty. Límec a rukávy jsou v barvě Buff, což je původní vyložení obou pluků, ze kterých Seaforth r. 1881 vznikl. Na límci jsou zrcadlově mosazné odznaky slona stojícího na zemi s nápisem Assaye (původní znak 78. pluku) a monogram krále Jakuba (regimentální znak původního 72. pluku z dob jakobitské rebélie). Na nárameníku má domovenku s nápisem SEAFORTH, pouze na pravém rukávu nášivka recruiting sergeant. Rekrutační poddůstojníci pak pro motivaci budoucích kadetů nosili medaile z předchozích bitev a tažení, stejně tak, jako zde – King’s South Africa Medal se sponami za rok 1901 a 1902. Na hlavě nesmí chybět tradiční skotská Glengarry hat (též uváděná jako glengarry cap) se znakem regimentu v černé mašli.

Fotografie byly pořízeny s laskavým svolením musea města Brna, tímto děkujeme za vstřícný přístup zaměstnancům špilberských kasemat (www.spilberk.cz)

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•