Britské námořnictvo mělo své síly rozmístěné po celém světě. Nejvíce lodí kotvilo na britských ostrovech, kde tvořilo Domácí loďstvo (Home Fleet) s hlavní základnou ve Scapa Flow. Ta se dáledělila na pět velitelských a větší množství podvelitelských okruhů. Další velká uskupení operovala ve Středomoří a na Dálném východě. Domácí loďstvo, k němuž patří figurant, bránilo především výsostné vody Británie, zároveň operovalo tak, aby zajistilo ochranu severních konvojů a přístupů k bezpečným přístavům. Home Fleet mělo tu výsadu, že podněj spadaly vždy ty nejmodernější lodě (např. školní ponorka Dolphin, která má pokaždé stejné jméno, ale vždy je to v danou dobu nejnovější třída ponorek Královského námořnictva).

Mužstvo z nafasované sady výstroje poskládalo 10 uniforem. Slavnostní uniforma se od konce 19. století téměř nezměnila. Komplet se šil z tmavě modré, téměř inkoustové až černé vlny. Uniforma No. 1 jebrána jako slavnostní, proto má odznaky určujícíhodnost a zařazení ve zlaté barvě.  Ta se dále dělí na No. 1A (se zbraní, medailemi v plné velikosti, bílým páskem a gaitersy), No. 1B (s medailemi v plné velikosti) a No. 1C (pouze se stužkami od medailí). Uniforma No. 3 pro každodenní službu byla střihově i materiálem identická, ale odznaky měla červené. Předválečný model se používal až do roku 1964, kdy se střih i materiál uniforem změnily.  Zúžily se zvony, padacímost nahradil klasický poklopec se zipem a tělo blůzy zvané jumper se již nepřetahovalo přeshlavu, ale mělo vpředu zip.

Sailmaker uniforma No. 1

Sailmaker svým zařazením patřil mezi poddůstojníky navrhované velitelem plavidla, ovšem stravoval se spolu s mužstvem. Funkce sailmakera (v doslovném překladu výrobce plachet) může v moderním námořnictvu působit archaicky. Opak je pravda, jelikož sailmaker používal, a dodnes používá řadu speciálních nástrojů, jež umožňují pracovat s kůží, opravovat lana, vlajky, hamaky, ale také přikrývky, polštáře, ozdoby, a dokonce zvládá i uniformy. Před první světovou válkou byli sailmakeři bráni jako zbytečná specializace, ale tento názor se v důsledku jejich užitečnosti postupně měnil. V loděnicích po nich byla veliká poptávka a mohli se také těšit z rychlejšího kariérního postupu a vyššího platu oproti například elektrikářům, kabelářům a jiným řemeslníkům.

Sailmaker má na sobě vlněnou blůzu, které se říká Jumper. Přetahuje se přes hlavu a průkrčník ve tvaru písmene V končí spolu s hrudní kostí, takže oblékání i případné plavání by mělo být co nejpohodlnější. Aby se však jumper nevzdouval, přiléhá k tělu a spodní lem končí ve výši rozkroku.  Kalhoty mají devět puků na nohavicích. Puky jsou příčné, nikoli podélné a žehlily se několika způsoby – přes skládání v tubus a každý puk zvlášť, čímž se docílilo puku po celém obvodu nohavice, nebo složením přes karton, což vedlo k pozitivnímu puku vpředu a negativnímu puku vzadu na nohavici. Poklopec se zapínal na způsob padacího mostu se čtyřmi knoflíky. Nohavice byly o dva palce (5,08 cm) širší než u kolene, což zajišťovalo klasický zvonovitý tvar. Mazáci si do nohavic vkládali ještě klíny, aby zvony zvětšili. Pas se stahoval keprovkou (stuhou) dle modelu kalhot z XVIII. století. Ze stejné doby zůstala absence kapes (až do konce 50. let).  Pod Jumperem je triko se čtvercovým průkrčníkem, kterému se stále říká flannel, i když se od začáku XX. století užívá bavlněný či lněný kepr. 

Jumper má na sobě také odznaky odbornosti. Ty dělíme na substantivní a nesubstantivní. Na pravé paži můžeme vidět nesubstantivní odznak sailmakera. Odznaky odbornosti měly zpravidla tvar náhrobního kamene a nosí se mezi hranou ramene a loktem. Před druhou světovou válkou jich Royal Navy používalo kolem 60, na konci konfliktu již 83. Odznaky se ještě dělily dle zkušeností – samotný symbol nosili právě zaučení námořníci. Spolu s odslouženými lety a zkušenostmi přibývaly hvězdičky, a vrchol odbornosti značila královská koruna nad symbolem. Spolu s hvězdami a korunou rostl v dané odbornosti také tabulkový žold.  Na levém rameni je odznak za dobré chování. Na uniformě No. 1 to je zlatý proužek v mírném véčku a značí tři roky vzorné služby bez kázeňskéhotrestu či prohřešku. Dva proužky se udělovaly za osm let a třipruhy za 13 a více let. Nad odznakem za dobré chování ještě býval tak zvaný substantivní odznak určující většinou hodnostči zařazení. Například kotvu s omotaným lanem nosí námořní desátník, dvě kotvy do kříže pak “petty officer”.

Čepice s drátem, též známá jako pudinková místa (pork pie cap), se vyráběla z vlněného sukna. Mazáci si obvodový drát vyndávali a hranu čepice prošívali nití. Bílý povlak, který se nosil každoročně od 1. května do 30. září, byl pro Domácí loďstvo v letech 1940–1946 zrušen. Ve spodní polovině čepice se nacházela hedvábná stužka o šířce 1,15 palce (asi 3 cm). Před válkou i po ní se nastužce nacházel zlatým dracounem vetkané jméno lodi (např. H. M. S. RENOWN), ale v rámci opatření proti špionáži se námořnictvo uchýlilo ke zjednodušení. Nápis zněl buď Loď Jeho Veličenstva (H. M. S.), či Ponorka Jeho Veličenstva (H. M. Submarine) případně dle loďstva dominií (H. M. C. S. pro kanadské loďstvo, H. M. A. S. pro austalské atp.). Předpisově má být mašle nad levým uchem, ale délesloužícím byla kromě přehlídek a nedělní obchůzky tolerována nad levým okem. Součástí čepice byl i podbradník z vlněného kepru, který většinou zůstával složený uvnitř čepice a nasazoval se dle potřeby.
Oproti pozemní armádě má námořnictvo od roku 1869 zakotvenou výjimku ohledně holení vousů. Nadřízený důstojník mohl kdykoli přijít k námořníkovi a vydat mu rozkaz: „Stop the shaving“ (Přestaň se holit). V případě, že by vousy rostly rovnoměrně, měl je námořník automaticky udržovat čisté, neroztřepené a stejně dlouhé po celé čelisti. V opačném případě dostal rozkaz oholit se. U mužstva se netolerovaly bradky, kníry ani licousy. Z praktického hlediska ale Royal Navy dovolovalo nosit plnovousy i mimo plavbu.
Kolem krku je možné vidět bílou šňůru, na které je přes liščí smyčku upevněn námořní nůž. Ten je v jediné (podprsní) kapse celé uniformy. Viditelnost šňůry byla individuální. Hedvábný šátek černé barvy měl původně čtvercový tvar, ovšem v roce 1934 jej nahradil obdélník o rozměrech 125×30 cm. Skládal se do uzlu, který byl připevněný keprovkou k jumperu. 

Čtvercový keprový límec sytě modré barvy z líce a s jemným proužkem z rubu jetypickým znakem Královského námořnictva. Límce samotné vznikly na začátku19. století, kdy se na lodích vše dehtovalo včetně copů námořníků, a prát límecbylo výrazně úspornější než celou košili. Z období po smrti viceadmirála Nelsona(1805), pochází i pověra, že černý šátek pod límcem je projevem truchlení zatohoto hrdinu. Tři bílé proužky na modrém podkladu pak mají značit Nelsonovavítězství u Abúkíru, Kodaně a Trafalgaru. Ve skutečnosti je šátek praktický, jelikoždrží límec za krkem zvednutý v hraně, a tři proužky jsou ryze estetickým prvkem.Zajímavý je způsob uchycení límce ke kalhotám. Na svých koncích má totiž keprová očka, která se připnou ke knoflíkům v pase kalhot, límec tím nahrazuje šle. Možná pro tuto funkci a design se mu říká “čtvercové lanoví”. 
Na uniformě No. 1 se tři bílé proužky límce ručně našívaly jeden centimetr od okraje. Límce ostatních uniforem měly našitý široký pruh s potiskem tří proužků vyjma tropické uniformy No. 9, kde byl nedílnou součástí blůzy.

• 

• 

• 

Fotil: Michal Bártů