2. prapor Seaforth Highlanders, 10 brigáda 4. divise, Ypres, květen 1915

2. prapor Seaforth Highlanders byl po vyhlášení války roku 1914 umístěn v kempu Shorncliff nedaleko Cheritonu v hrabství Kent. Odtud byl 2. prapor umístěn v rámci Britského expedičního sboru (BEF) do 10. brigády 4. pěší divise, kde setrval a bojoval až do konce tohoto konfliktu. Spolu s 10. brigádou se účastnil nebo vyznamenal při ústupu z Le Careau, bitvy o Marnu a následného pronásledování německých jednotek k řece Aisně. V září roku 1914 byl prapor zapojený do těžkých bojů o Aisnu, kde utrpěl vysoké ztráty včetně velících důstojníků. Druhý prapor se dále zapojil do všech tří bitev o Ypres (včetně Passchendaele) a také v prvních dnech bitvy na Somě, kde byl dislokován u Beaumont-Hamel. Po válce byl prapor stáhnut do domovské pevnosti ve Fort George a nasazen až v roce 1921 proti povstání horníků ve Skotsku.

Zobrazení vojáci mají na hlavách Glengarry hat či Glengarry cap. Je z tmavě modré vlny s šachovnicí bílé, červené a inkoustové barvy. Mezi vrcholy lodičky je červená bambulka a v zadní části je sešitá stuha. Ve většině případů si stuhu vojáci upravovali zkracováním. Na levé straně lodičky je v mašli plukovní odznak (jelení hlava s pergamenem nesoucí motto jednotky). Glengarry hat slouží především na vycházky či slavnostní příležitosti nebo cvičení, kdy šachovnici nahradí proužek barvy dané strany. Do pole se nosila minimálně, nicméně žádný rozkaz ji nezakazoval v zákopech nosit. Ekvivalentem glengarry hat je Tam o‘ Shanter nebo též skotský baret, který se však do pole nosil až do zavedení brodie přileb v roce 1916. Jedná se o vlněnou čepici v barvě khaki s širokým dnem, které si vojáci vystužovali proutkem. Na vrcholu je tradiční skotská bambulka. Z boku je plukovní odznak na plukovním tartanu MacKenzie. Vlněné „Khaki“ sako uniformy pattern 1903 ve skotské úpravě s výkrojem pro snazší nošení sporranu. Uniforma má 4 kapsy, výztuhu na ramenou, mosazné knoflíky a rovný střih rukávu bez možnosti sepnutí knoflíkem. Na náramenících je mosazná domovenka v podobě nápisu „SEAFORTH“, na ramenou je pak zrcadlově nášivka štítového tvaru z regimentálního tartanu. Stejná nášivka, ovšem o čtvrtinu větší je našita na zádech cca palec pod límcem pro snazší identifikaci během útoků či dobývání zákopů. Nad ramenní nášivkou pak od roku 1916 přibývá i zelená silueta beraní hlavy, charakteristická pro 4. pěší divisi. Pod sakem uniformy je blankytná až šedá flanelová košile se stojatým límečkem.

Skotský kilt je ve zmíněném plukovním tartanu MacKenzie. Kilt je chráněn zástěrou zvanou kiltappron či kiltcover, která slouží jako kryt proti znečištění kiltu během boje či pobytu v zákopech. V zadní části má několik skladů, aby byla variabilní, jako kilt samotný. Tato zástěra se zavazuje na dvě šňůrky po stranách a vepředu je kapsa na jeden knoflík, nahrazující sporran. Na vycházku se nosí ke kiltu kárované štulpny (červené na bílém podkladu), do pole pak hnědé, šedé či khaki. Ke každým štulpnám se nosí flashe, které jdou zaměnit za podvazek v podobě jednoho širokého pruhu dvakrát skládaného v mašli.

Vlněné tartanové kalhoty, či také MacKenzie trews, jsou typické především pro skotské důstojníky nebo pěchotu v zimních měsících. Není neobvyklé potkat skotského vojáka místo v kiltu s tartanovými kalhotami. Přechodový prvek mezi kalhotami a botou v první světové válce jsou typické ovinky. Při pevném stažení zafixuje nohu a předchází se tím komplikovaným zlomeninám ve zrádném terénu, zároveň odpuzují nečistoty (bahno, prach), které by se mohly dostat do bot. Ovinky se u skotských pluků se objevují taktéž, ale mnohem praktičtější, a typičtější jsou pro Skoty tzv. psí dečky (Gaiters) na osm knoflíků. Do pole jsou unifikované, na slavnosti jsou pak pro Seaforth typické bílé gaiters s černými knoflíky. BEF užíval konopnou výstroj (webbing) pattern 1908, dělostřelci a útočné oddíly kožené doplňky z webbingu pattern 1903, jízda a důstojníci pak kompletní webbing pattern 1903. Zde můžeme vidět konopný webbing patt. 08, který tvoří sumky na nábojové rámečky pro pušku Enfield SMLE, závěs na polní láhev z modrého smaltu zašitou do filcového pouzdra, kopání, bajonet o délce 44cm, se kterým bylo na závěsníku i topůrko ke kopání, malá polní s věcmi osobní potřeby a smotanou pláštěnkou/podložkou do roku 1917 pouze obdélníkového tvaru. Často se objevuje na malé polní i jídelní miska ve tvaru D. V roce 1914 se objevuje též celokožený webbing vzoru stejného roku. Na fotce u vchodu do belgické katedrály, můžeme vidět vycházkový kožený pásek s přezkou ve tvaru S. Ten vychází z webbingu patt. 14, ovšem má úpravu v části zad tudíž se jedná o „patt. 1914 walking out belt“. Puška SMLE (Short Magazine Lee-Enfield) zavedena v roce 1903 byla v jedné verzi pro všechny druhy zbraní, nikoli jako u ostatních armád ve zkrácené pro jezdectvo. Puška má náboj ráže .303 British (7,7x56mm). SMLE má zásobník na 10 nábojů, které se vkládají kolejnicí v rámečku po pěti. Zkušený střelec mohl efektivně zneškodnit cíl na vzdálenost 925m přičemž maximální dostřel byl dvojnásobek uvedené vzdálenosti. Častokrát je možné vidět na pušce střihač drátů, který funguje na principu obyčejné fyziky – po upevnění za muškou pušky je v ose hlavně. Po přiblížení k drátu si kolejnice navede drát k čelistem, a při pokračování pohybu vpřed se kolejnice na kloubu začnou zvedat, čímž se svírají čelisti, které se v konečné fázi setkají a tím přestřihnou drát. Na nohách má voják B5 Akle Boots, což jsou kotníkové boty z tmavě hnědé, především kravské kůže, v drobných obměnách užívané od roku 1812 až do zavedení Ammo Boots. B5 Ankle Boots mají ploché tkanice, nejčastěji čtvercového průřezu a podraženou podešev.