V Loňském roce nás oslovil pan Kymlička ze spolku Veselá Brná s dotazem, zda-li máme zájem o účast na pietním aktu k nedožitému 100. výročí gen. Klemeše v obci Brná, kde většinu života žil. Bez jakéhokoli váhání jsme souhlasili a 31. 1. 2022 jsme přijeli. Pietní akt se konal u pamětní desky s podobiznou gen. Klemeše a současně s tímto byla odhalena i lavička válečných veteránů, s pořadovým číslem 101, na které se podílel primátor statutárního města Ústí nad Labem Petr Nedvědický a manželé Kymličkovi.
Součástí celého odpoledne byla presentace Armády České Republiky, především 43. výsadkový pluk z Chrudimi, průzkumná vozidla současné AČR, dudácké vystoupení the REBEL PIPERS, účast s čestnou stráží našeho spolku a Teiwaz Litoměřice. Krom rodiny gen. Klemeše se piety účastnilo zastupitelstvo Ústí nad Labem, občané Brné, příslušníci ozbrojených složek – armády, policie, městské police, hasičů, České obce legionářské a mnoha dalších….
Fotografie v galerii byly převzaty z facebooku statutárního města Ústí nad Labem a 43. výsadkového pluku Chrudim (skrze autorská práva, zdroje obrázků vizte níže).
Není od věci si krátce připomenout osobnost Jaroslava Klemeše.
Jaroslav Klemeš se narodil ve slovenské obci Čadca 31. ledna 1922. Po absolvování obecné školy a 4 tříd měšťanské školy ve Skalici mu umírá maminka a otec je na něj i mladšího bratra sám. Jaroslav se ve Skalici však vyučil obchodním příručím a než mohl dokončit obchodní školu, v lednu 1940 odchází do zahraničí tzv. balkánskou cestou (Maďarsko, Jugoslávie, Řecko, Turecko, Sýrie, Francie). Na lodi do Francie se prvně potkává s Josefem Gabčíkem. Ve Francii byl zařazen do spojovací čety v Čs. zahraničním vojsku, kde se aktivně účastnil tzv. Bojů o Francii (v zahraniční literatuře označované jako „Phoney war“).
Po pádu Francie a její následné okupaci se 12. červece 1940 poslední možnou lodí evakuuje do Británie, kde je opět přiřazen ke spojovací četě. Zde absolvuje radiotelegrafický kurs.
Od 25. října 1941 do 7. dubna 1944 skládá sabotážní kurs a v hodnosti svobodníka zahraniční armády i stejný paradesantní kurs ve Skotsku, jako Kubiš a Gabčík. Po závěrečném seskoku, střelbě a spojení dokončuje v hodnosti desátníka tzv. konspirační kurs, který jej připravuje na civilní zaměstnání a poměry v Protektorátu. Po jeho absolvování je zařazen do skupiny Platinum (později spojené se skupinou Pewter). V hodnosti četaře dokončuje vše potřebné (sabotážní, konspirační, spojovací a další kursy). 2. května 1944 se přesunul na základnu Laureto v Itálii, kde udržuje nabyté znalosti a dovednosti.
17. února 1945 byl v rámci operace Platinum-Pewter vysazen do Protektorátu. Výsadek jeho skupinu shodil poblíž Nasavrk, na to konto se zpočátku účastnil odboje na Českomoravské vrchovině. V závěru války se přesunul do Prahy, kde během Pražského povstání coby radiotelegrafista udržoval spojení s Londýnem a košickou vládou.
Od června 1945 byl přidělen k MNO a postupně povýšen na poručíka. Od 10. ledna 1946 působil jako instruktor v Milovicích a následně byl převelen k 2. pěšímu pluku v Litoměřicích.
V prosinci 1950 byl propuštěn z činné služby a krátce na to zatčen a 15 měsíců držen ve vazbě. Po této době byl odsouzen ke dvěma létům nepodmíněného odnětí svobody (za neoznámení trestného činu zrady), souběžně s rozsudkem byl degradován a odňata mu všechna udělená vyznamenání. Větší část trestu vykonával v pracovním táboře v ústeckých Všebořicích, kde údajně prvně potkal svou ženu. Po propuštění na svobodu pracoval jako skladník, závozník, později řidič ČSAD v Ústí nad Labem. Zde se v roce 1954 oženil a z manželství se narodil syn.
2. května 1968 byl rehabilitován a byla mu vrácena hodnost i vyznamenání. Až po 45 letech od konce války se mu dostalo uznání a 16. října 1990 byl povýšen na podplukovníka v záloze. Od 8. května 2010 byl presidentem republiky jmenován do hodnosti brigádního generála.
Na tradice a svou příslušnost k vínovým baretům nezapoměl a aktivně od vzniku České republiky byl přítomen každému odletu výsadkářů na misi a stejně tak je vítal při každém návratu. Byl velmi srdečný, kamarádský, a rád se podělil o své zkušenosti, pomáhal snášet trpké chvíle a dodával odvahu všem ve svém okolí. V tomto byl skutečně jedinečný.
Díky jeho otevřenosti a čilé paměti jsme se mohli dozvědět i něco o fungování naší armády v západním odboji, co se v knížkách nepíše, a dodnes jsme těmto vzpomínkám zavázáni, neb je aktivně využiváme v rámci našeho koníčku. Jsme nesmírně rádi, že gen. Klemeš souhlasil s udělením zatím jediného čestného členství v našem spolku a na našem representačním plese dne 17. března 2012 převzal pamětní plaketu čestného člena.
gen. Jaroslav Klemeš byl čestným občanem města Ústí nad Labem, města Chrudimi a patronem právě 43. výsadkového praporu. Občané Brné jej měli velice a rádi a neznáme nikoho, kdo by po vyslovení jeho jména nevyjádřil projev hluboké úcty.
28. října 2016 se stal nositelem nejvyššího státního vyznamenání, řádu Bílého lva, vojenské skupiny, I. třídy.
Poslední exilový parašutista zesnul ve spánku 7. srpna 2017 a o týden později se konal pohřeb se všemi vojenskými poctami ve strašnickém krematoriu.
Když spolek Červené barety přišly se sérií pamětních odznaků ve spolupráci s firmou SM Parapresent, s. r. o. nemohl nám odznak Zvláštní skupiny D uniknout. Proto se nejužší vedení klubu rozhodlo, že všichni členové našeho KVH, kteří jsou k 31. 1. 2022 členy našeho spolku, obdrží pamětní stužku a klopový odznak Zvláštní skupiny D. Medaile samotná s pořadovým číslem 22 pak bude sloužit k presentaci KVH navenek.
Zdroje a zdroje fotografií:
- https://www.pametnaroda.cz/cs
- http://www.vhu.cz/zemrel-klemes/
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Kleme%C5%A1
- https://www.facebook.com/magistratusti/posts/2042346332599455
- https://www.facebook.com/43vysadkovypluk/posts/10161697358306754
- https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/81083/narod-potrebuje-statecne-lidi-vzpominal-parasutista-jaroslav-klemes-ktery-by-oslavil-sto-let.html
- http://www.smparapresent.cz/