Často slýcháváme dotaz nejen naším směrem “Proč nosíte vlčí máky, když už veteráni z první světové války nežijí?”
A dle hesla, že obrázek vydá za tisíc slov jsme zvolili mapu jednoho z mnoha úseků bojiště na Sommě.
Zde můžete vidět, že je mapa rozdělena na velké (tučné) čtverce které jsou označeny literami. Ty se dělí na plné kvadranty, jež jsou označeny čísly (vždy 1-36) a každý jednotlivý číslovaný kvadrant se dělí na menší segmenty (přerušované) čtverce. Každé písmeno kvadrantu z 36 čtverců tvoří 1000×1000 yardů (914×914 metrů), tedy každý kvadrant má zhruba 151×151 metrů. Každý ze čtyř segmentů má 75×75 metrů. Modrá čísla v každém segmentu označují počet nalezených těl na tomto bitevním poli. Někde jsou čísla ve vyšší koncentraci, jinde v nižší, dle úspěchu průlomu a připravenosti obrany.
Pro představu této plochy je srovnatelný případ třeba všemi známé fotbalové hřiště. Dle norem UEFA má fotbalové hřiště rozměry 105×68 metrů. Umíte si představit, že by u Delville Wood, na plochu pomyslného hřiště najednou naběhlo 743 hráčů a padli by tam?
Číslama to ovšem nekončí, mnoho z těchto těl se nepodařilo nikdy identifikovat a mnoho těl se do dnešních dní stále nachází při různých terenních pracech v celé flanderské oblasti. Tyto mapy vznikly po roce 1918 pro identifikaci těl, jejich exhumaci a přesun na společný vojenský hřbitov pod dohledem komise válečných hřbitovů. Pokud byl na místě provizorního hrobu vztyčen kříž, byl poslán rodině místo ostatků nebo osobních předmětů (pokud se vůbec nějaké našly). Pro představu o bojích můžete níže shlédnout mapu části yperského bojiště.
Hlavní odpovědí na otázku tedy je: “Proto nosíme vlčí mák; abychom si je připomněli a nezapoměli.”
Velký dík J. F. Ptakovi za výtah z publikace The First World War in 100 Objects od Johna Hughes-Wilsona, Firefly Books, 2014.